Turnaj v Počepicích u Sedlčan byl zatím nejdelší štací, kterou jsme absolvovali v touze zúčastnit se kvalitního ragbyového klání.
Trasu si ukládáme do hlav, někdo do navigace, jiný po staru hledá v papírové mapě, ale všichni, i když každý z jiného směru dorážíme do cíle.
Při ujišťování se, že jsme nesjeli z cesty, se udiveně místní traktoristé ptají, co že se to v Počepicích děje, když už jsme asi desáté auto, které se na tuto, jindy polozapomenutou ves (místní prominou) ptá. Odpovídáme, že MS v rugby a jedeme dál. Konečně jsme v cíli a parkujeme hned u hřiště.
V zázemí Pragy bleskurychle vyrůstá stan nad dočasně znárodněnou lavičkou, kluci se převlékají do dresů a jdeme na rozvičku. Účast je hned na první pohled solidní a z rozpisů se dovídáme, kolik zápasů nás čeká a na koho se můžeme těšit.
Černožluté barvy bude Praga tentokrát hájit ve skupinách A a C. Po nástupu a heroickém křiku rugby zdar začíná samotný turnaj.
Turnaj byl pro obě skupiny vcelku vyrovnaný, svědčí o tom i celková skóre 12:13 v neprospěch Pragy ve skupině A a 9:16 v neprospěch Pragy ve skupině C.
Obě mužstva sehrála dohromady 10 zápasu a ve všech, kromě jednoho dokázala vždy položit.
Pokud by se vyhlašovalo umístění v turnaji, skončila by Praga A na třetím místě ze šesti a Praga C na pátém, ale to pouze o jediný bod.
Co je ale důležitější … zdá se, že turnaj od turnaje můžeme čím dál častěji pozorovat ústup od hurá sólo akcí. Kluci (a dívka) si sem tam více čí méně úspěšně sehrají a celkově snad začínají chápat smysl týmové spolupráce, i když ruku na srdce, né vždy a né všichni.
Na ostrých zápasech je dobře vidět co musíme na trénincích bezpodmínečně pilovat, kde jsou naše největší slabiny, ale i to co nám jakž takž jde...
Co musíme opět pochválit je disciplína / rodičů? :-) / v účasti na zápasech i trénincích a dobrá nálada mužstva.
Radostně Vpřed a rugby zdar!
-Jebe-